Kniha rozbřesk 37kapitola (2.ČÁST)

9. prosince 2010 v 16:25 | KATKA |  Rozbřek - kniha
Aro se jako duch přenesl přes sníh, daleko na západní konci naší linie, asi deset yardú od Amun a Kebi. Vlci poblíž se zlostně naježili, ale drželi své pozice.
"Ah, Amun, múj jižní soused!" řekl Aro vřele. "Je to už dávno, co jste mě navštívili."
Amon byl nehybný úzkostí, Kebi jako socha o jeho boku. "Čas znamená málo, nikdy jsem nepochopil jeho význam," řekl Amun nehybnými rty.
"Taky pravda," souhlasil Aro. "Ale možná jsi měl jiný důvod, abys zůstal dál?"
Amun neřekl nic"Může být strašně náročné na čas-organizovat nově příchozí do klanu. Já to dobře vím! Jsem vděčný že mámo statní, abych se vypořádal s nudou. Jsem rád, že vaše nové přírůstky zapadli tak dobře. Bylo by úžasné, kdybch byl představen. Jsem si jist, žes mě brzy chtěl navštívit. "
"Pochopitelně," řekl Amun, tónem tak necitlivým, že to nebylo nemožné zjistit, zda je v jeho souhlasu strach či sarkasmus.
"No, a teď jsme všichni spolu! Není to krásné? "
Amun přikývl, jeho tvář prázdná.
"Ale důvod vaší přítomnosti zde není tak příjemný, bohužel. Carlisle vás vyzval, abyste svědčili? "
"Ano."
"A co pro něj dosvědčíte?"
Amun mluvil se stejně studeným nedostatkem emocí. "Na požádání jsem pozoroval dítě. Bylo téměř okamžitě zřejmé, že se nejedná o nesmrtelné dítě-"
"Možná bychom měli definovat naši terminologii," přerušil ho Aro, "nyní se zdá, že máme novou klasifikaci. Nesmrtelným dítětem, samozřejmě myslíš lidské dítě, které bylo pokousáno, a tak přeměněno v upíra. "
"Ano, to je to, co mám na mysli."
"Co jiného jsi na dítěti pozoroval?"
"Ty samé věci, které jsi již jistě viděl v Edwardově mysli. To, že dítě je biologicky jeho. To, že roste. To, že se učí. "
"Ano, ano," řekl Aro, jen s náznakem netrpělivosti ve svém jinak přívětivém tónu. "Ale konkrétně za těch pár týdnú co jste tady, co jsi viděl?"
Amun zvraštil čelo. "To, že roste ... rychle."
Aro se usmál. "A myslíš si, že by ji mělo být umožněno žít?"
Zasyčení uniklo přes mé rty, a nebyla jsem sama. Polovina upírú v naší linii byla ozvěnou mého protestu. Zvuk bylo tiché zuřivé syčení visící ve vzduchu. Napříč přes louku, pár svědků Volturiových vydalo stejný zvuk. Edward ukročil zpět a zbylou ruku omotal kolem mého zápěstí.
Aro se za zvukem neotočil, ale Amun se ztěžka ohlédl.
"Nepřišel jsem abych soudil" prohlásil dvojznačně.
Aro se lehce usmál. "jenom tvůj názor."
Amunova čelist se vyhladila. "Nevidím ohrožení v dítěti. Učí se, dokonce rychleji než roste. "
Aro přikývl, zvažujíc. Po chvíli se odvrátil.
"Aro?" zavolal Amun.
Aro zavířil zpět. "Ano, příteli?"
"Podal jsem své svědectví. Nemám na věci zde žádný další zájem. Moje družka a já bychom rádi odešli. "
Aro se vřele usmál. "Pochopitelně. Jsem tak rád, že jsme si mohli trochu promluvit. A jsem si jist, že se navzájem opět brzy uvidíme. "
Amunovy rty byly pevnou linkou, když jednou přikývl, rozzeznávajíc hrozbu. Dotkl se Kebina ramene, a pak oba rychle odběhli k jižnímu okraji louky a zmizeli mezi stromy. Věděla jsem, že se hodně dlouho nezastaví.
Aro klouzal zpět podél naší linie na východ, jeho stráže nervózně postávali. Zastavil se před Siobhaninou masivní postavou.
"Ahoj, drahoušku Siobhan. Ty jsi stejně krásná jako vždycky. "
Siobhan naklonila hlavu, čekajíc.
"A ty?" Zeptal se. "Mohla bys odpovědět na mé dotazy stejně jako Amun?"
"Ano," řekla Siobhan. "Ale já bych snad ještě trochu přidala. Renesmee chápe omezení. Není nebezpečím pro lidi-hodí se k nim lépe než my. Nepředstavuje žádné nebezpečí prozrazení. "
"Nevíš o žádném? " zeptal se Aro střízlivě.
Edward zavrčel, tichý rostoucí zvuk v jeho hrdle.
Caiovy zatažené rudé oči zjasněli.
Renata se starostlivě naklonila k pánovi.
A Garrett uvolnil Kate udělajíc krok vpřed opomíjejíc Katinu ruku, když se tentokrát snažila zachytit ona jeho.
Siobhan pomalu odpověděla: "Myslím, že vám nerozumím."
Aro se lehce odsunul, nenuceně, ale směrem ke zvyšku své gardy. Renata, Felix, a Demetri byli blíž než jeho stín.
"Nebyl porušen žádný zákon," řekl Aro usmiřujícím hlasem, ale každý z nás mohl slyšet, že výhrady se blíží. Bojovala jsem zase se vztekem, který se snažil vymoci si cestu mým krkem vrčela jsem vzdorem. Vymrštila jsem prchlivost do svého štítu, zahušťujíc ho, aby se ujistila že jsou všichni chráněni.
"Žádný porušený zákon," opakoval Aro. "Nicméně, skutečně neexistuje nebezpečí? Ne " zlehka potřásl hlavou. "To je jiná otázka."
Jedinou odpovědí bylo ztuhnutí již tak napjatých nervú, a Maggie, na okraji naší skupiny bojovníků, třepetající hlavou pomalým hněvem.
Aro přemýšlivě vykročil, vypadajíc jako kdyby raději než se dotkl nohou země. Všimla jsem si že každý kousek ho nesl blíže pod ochranu jeho strážcú.
"Ona je unikátní ... naprosto, nemožně unikátní. Jakým mrháním by bylo zničit něco tak nádherné. Zvláště, když jsme se mohli dozvědět tolik. . . " Povzdechl, jako by nebyl ochoten pokračovat. "Ale je tu nebezpečí, nebezpečí, které jednoduše nelze ignorovat."
Nikdo mu neodpověděl. Bylo mrtvé ticho jak pokračoval v monologu, který zněl jako kdyby ho vedl sám k sobě.


"Jak ironické je, že jak lidi postupovali, jak jejich víra v oblast vědy rostla a získavala kontrolu nad jejich světem, tím více nás to od objevú oslobozovalo. Přesto, jak jsme ztráceli stále více zábran, při jejich nevíře v nadpřirozeno, stali se dostatečně silní svými technologiemi, že pokud by chtěli, ve skutečnosti by mohli pro nás představovat hrozbu, dokonce i zničit některé z nás.
"Tisíce a tisíce let, bylo naše tajemství spíše otázkou pohodlí, snadnosti, než skutečné bezpečnosti. Toto poslední syrové, rozhněvané století, zrodilo zbraně s takovou mocí že ohrožují i nesmrtelné. Nyní naše postavení jako pouhého mýtu, nás ve skutečnosti chrání před těmito slabými tvory, které lovíme.
"Toto úžasné dítě"-zpustil ruku dlaní dolů, jako kdyby jí chtěl spočinout na Renesmee, i když byl čtyřicet yardú od ní, znovu téměř u formací Volturiú - "pokud bychom mohli spoznat její potenciál-vím s naprostou jistotou, že by měla navždy zůstat zahalenádo temnoty která chrání nás. Ale nevíme nic o tom co se z ním stane! Její vlastní rodiče jsou sužováni obavami o její budoucnost. Nemůžeme vědět, co z ní vyroste. " Odmlčel se, hledíc nejprve na naše svědky, pak, záměrně, na své vlastní. Jeho hlas napodobňoval dobrý tón jenž roztrhla jeho slova.
Stále hledíc na vlastní svědky, promluvil znovu. "Jenom známé je bezpečné. Pouze známé je snesitelné, Neznámé je ... zranitelnost. "
Caiuv úsměv se zle rozšířil.
"Přeháníš, Aro," řekl Carlisle drsným hlasem.
"Klid, příteli." Aro se usmíval, jeho tvář vlídnější, jeho hlas jemnější, než kdy předtím. "Neukvapujme se. Podívejme se na to ze všech stran. "
"Mohu nabídnout stranu, kterou je třeba zvážit?" Garrett požádal vyšším tónem, přičemž udělal krok vpřed.
"Nomáde", řekl Aro přikyvujíc na souhlas.
Garrettova tvář se vyhladila. Jeho oči se zaměřili na schovanou masu na konci louky, a promluvil přímo k svědkům Volturiů.
"Přišel jsem na žádost Carlisla, jako ostatní, abych svědčil," řekl. "To jistě již není nutné, s ohledem na dítě. Všichni jsme viděli, čím je.
"Já zůstal abych dosvědčil něco jiného. Vy. "Píchl prstem směrem k ostražitým upírúm. "Dva z vás jsem znal-Makenna, Charles-a vidím tady mnohé z vás, kteří putují, toulají se stejně jako já. Nezpovídáte se nikomu. Zamyslete se pečlivě nad tím, co vám teď řeknu.
"Tito Staří dnes nepřišli kvůli spravedlnosti jak vám řekli. Máme podezření, které teď bylo prokázáno. Přišli, uvědeni v omyl, avšak s platnou výmluvou pro svoji akci. Witness nyní jako křehký, které hledají výmluvy, aby pokračovali ve své misi pravda. Jste svědky toho, jak se snaží najít důvody pro jejich skutečný záměr-zničit tuto rodinu tady. "Ukázal směrem ke Carlislovi a Tanye.
"Přišli vymazat to, co vnímají jako konkurenci. Možná, stejně jako já, se díváte na tento klan se zlatýma očima a divíte se. Je těžké pochopit je, to je pravda. Ale Staří se podívali a uviděli něco jiného než jejich podivnou volbu. Uviděli moc.
"Mohu dosvědčit pouta v této rodině-říkám rodina ne klan. Tito podivní zlatoocí, popírají svou vlastní přirozenost. Ale nenalezli na oplátku něco co stojí za víc, možná, než pouhé ukojení touhy? Já jsem udělal malou studii počas času který jsem zde strávil, a zdá se mi, že podstatou těchto intenzivních rodinných vazeb- které jim to vůbec umožňují-je mírumilovný charakter tohoto života v oběti. Neexistuje zde žádná agrese, jakou sme všichni viděli u velkých jižních klanú, které rostly, a mizeli tak rychle, v jejich volně žijících panstvích. Neexistuje zde žádná touha po nadvládě. A Aro to ví lépe než já. "


Dívala jsem se na Arovu tvář když ho Garrettova slova odsoudila, napjatě čekajíc na nějakou reakci. Ale Arova tvář byla pouze zdvořile potěšená, jako by čekal kým si rozhněvané dítě si uvědomit, že nikdo nevěnuje pozornost jeho teatrálnosti.
"Carlisle nás všechny ujistil, než nám řekl, co se blíží, že nás sem nezavolal bojovat. Tito svědkové "-Garrett ukázal na Siobhan a Liama-" souhlasili, že předloží důkazy a svou přítomností zpomalí postup Volturiú tak, aby Carlisle dostal šanci, předvést svúj případ.
"Ale někteří z nás se divili "-jeho oči blýskli na Eleazarovu tvář-", pokud má Carlisle pravdu na své straně stačilo by to, aby zastavil takzvanou spravedlnost? Jsou zde Volturiovi k ochraně bezpečnosti našich tajemství, nebo aby chránili své vlastní zájmy? Přišli aby zničili nelegální stvoření, nebo zpúsob života? Múže je uspokojit, když se nebezpečí ukáže být jen nedorozuměním? Nebo budou tlačit na výsledek, aniž by měli spravedlivou omluvu?
"Máme odpovědi na všechny tyto otázky. Slyšeli jsme to v Arových lžích-máme jednu s darem který s jistotou rozezná takové věci-a vidíme to nyní v Caiově nedočkavém úsměvu. Jejich garda je jen nesmyslná zbraň, nástroj, kterým jejich velitelé slídí po nadvládě.
"Takže teď je tady více otázek, otázek, které musíte zodpovědět vy. Kdo vám vládne, nomádi? Zodpovídáte se někomu kromě sebe sama? Jste volní aby jste si zvolili cestu, nebo budou Volturiovi rozhodovat, jak budete žít?
"Přišel jsem svědčit. Zústal jsem bojovat. Volturiovy nezajímá nic než smrt dítěte. Budou usilovat o smrt naší svobodné vůle. "
Pak se obrátil tváří v tvář Starým. "Tak pojďte, říkám já! Nechci již slyšet žádné další lživé zvdúvodnění. Buďte upřímní ve svých motivech, jak my budeme upřímní ve svých. Budeme bránit svou svobodu. Zaútočte nebo ne. Zvolte si si nyní, a nechť tito svědci vidí o co tady skutečně jde. "


Ještě jednou se podíval na svědky Volturiú, jeho oči zkoušeli každou tvář. Moc jeho slov byla patrna v jejich výrazu. "Múžete se zvážit jestli se k nám připojíte. Pokud si myslíte, že vás Volturiovi nechají žít aby jste mohli vyprávět tento příběh, mýlíte se. Můžeme být všichni zničeni "- pokrčil rameny," ale pak znovu, možná ne. Možná, že jsme na vyšší úrovni, než jakou znají oni. Snad Volturiovi konečně dostanou svúj zápas. Slibuji vám toto, i když-pokud padneme my, vy taky. "
Na závěr svého horoucího projevu ukročil zpátky ku Kate a pak se posunul vpřed - napůl přikrčen, připraven k útoku.
Aro se usmál. "Moc hezká řeč, můj revoluční příteli."
Garrett zůstal nakročen k útoku. "Revoluční"? zavrčel. "Proti komu rozdmýchávám revoluci, mohu-li se zeptat? Jsi můj král? Mám ti taky říkat pane, jako tvá podlézavá stráž? "
"Klid, Garrette," řekl shovívavě Aro."chtěl jsem se jenom zmínit o době tvého zrození. Stále vlastenec, vidím. "
Garrett hleděl zuřivě zpět.
"Nechte nás zeptat se našich svědků," navrhl Aro. "Nechte nás vyslyšet jejich myšlenky, než se rozhodnem. Řekněte nám, přátelé "-obrátil se nedbale zády k nám, pohybujíc se na několik yardů směrem k jeho mase nervózních pozorovatelú postávajících nyní blíže k okraji lesa-" Co si myslíte o tomhle všem? Mohu Vás ujistit, že dítě není to, čeho jsme se obávali. Máme riskovat a nechat dítě žít? Máme vystavit náš svět v ohrožení, aby se zachovala jejich rodina neporušená? Nebo má svědomitý Garrett pravdu? Přidáte se k nim v boji proti našemu náhlému hledání nadvlády"?
Svědci čelili jeho upřenému pohledu s opatrnými tvářemi. Jedna malá černovlasá žena se krátce podívala na plavého muže po svém boku.
"Jsou toto naše jediné možnosti?" Zeptala se náhle, dívajíc se zpátky na Ara. "Souhlasit s vámi, nebo bojovat proti vám?"
"Samozřejmě, že ne, nejvíce okouzlující Makenno," řekl Aro, předstírajíc zděšení, že někdo mohl přijít k takovému závěru. "Můžete v klidu odejít, samozřejmě, jako to udělal Amun, i když nesouhlasíte s rozhodnutím rady."
Makenna se znovu podívala na druhovu tvář, a on přikývl.
"Nepřišli jsme sem bojovat." Odmlčela se, vydechla a pak řekl: "Přišli jsme sem svědčit. A naše svědectví je, že tato rodina je nevinná. Vše co řekl Garrett je pravda. "
"Aha," řekl smutně Aro. "Lituji, že nás vidíte tímto zpúsobem. Ale taková už je povaha naší práce. "
"To není to, co vidím, ale to, co cítím," promluvil Makennin blonďatý druh vysokým, nervózním hlasem. On pohlédl na Garretta. "Garrett řekl že mají způsoby, jak rozeznat lež. Já taky vím rozeznám kdy slyším pravdu, a kdy ne. "S děsem v očích se pohnul blíže k družce, čekajíc na Arovu reakci.
"Neboj se nás, příteli Charlesi. Nepochybuji o tom, že skutečně věříš tomu co vlastenec říká, "Aro se lehce uchechtl, a Charles přihmouřil oči.
"To je naše svědectví," řekla Makenna. "Nyní odcházíme."
Ona a Charles pomalu couvali, neotočili se kým nezmizeli z dohledu mez stromy. Jeden další cizinec začal ustupovat stejnou cestou, pak další tři se vrhli za ním.
Hodnotila jsem třicet sedm upírú, co zůstalo. Nkolik z nich se jevilo příliš zmateně aby učinili rozhodnutí. Ale většina z nich si až příliš byla vědoma toho, jaký směr nabrala tato konfrontace. Tušila jsem, že se vzdali náskoku, protože věděli, kdo by po nic šel.
Já si byla jistý, Aro viděl totéž co já. Odvrátil se, odcházejíc zpět ke své stráži odměřeným krokem. Zastavil se před nimi a řekl jim jasným hlasem.
"Je jich víc, mí nejdražší," řekl. "Nemůžeme očekávat žádnou vnější pomoc. Měli bychom opustit tuto otázku nerozhodnutou, aby jsme zachránili sami sebe? "
"Ne, mistře," zašeptali unisono.
"Stojí ochrana našeho světa za možnou ztráta některých z nás?"
"Ano," vydechli. "My se nebojíme."
Aro se usmál a obrátil se ke svým černým společníkúm.
"Bratři," řekl zasmušile Aro, "je tady mnoho ke zvážení."
"Poraďme se," řekl netrpělivě Caius.
"Poraďme se," opakoval Marcus lhostejným tónem.
Aro opět obrátil zády k nám čelem k ostatním Starým. Spojili ruce, aby vytvořily černý trojúhelník.
Jakmile se Arova pozornost rozptýlila v tíché poradě, další dva z jejích svědků tiše zmizeli v lese. Doufala jsem, pro jejich dobro, že byli rychlí.
To je ono. Pečlivě jsem Renesmee uvolnila ruce od krku.
"Pamatuješ si, co jsem ti říkala?"
Slzy se vynořili v jejích očích, ale přikývla. "Miluju tě," zašeptala.
Edward nás pozoroval, topasové očí rozšířené. Jakob na nás zíral z rohu velkýma tmavýma očima.
"Já tebe taky," řekla jsem, a pak jsem se dotkla jejího medailónku. "Více než můj vlastní život." Políbila jsem jí čelo.
Jakob těžce zakňoural.
Natáhla jsem se na špičky a zašeptala mu do ucha. "Počkej, dokud nebudou zcela rozptýlení, pak s ní uteč. Jděte co nejdál od tohto místa jak jen to pújde. Když se dostanete jak nejdál to pújde pěšky, ona má to co vás dostane do vzduchu."
Edwardova a Jakobova tvář byly téměř identické masky hrůzy, a to navzdory skutečnosti, že jeden z nich byl zvíře.
Renesmee se natáhla k Edwardovi, a on si ji vzal do náručí. Navzájem se pevně objali.
"To je to, co jsi přede mnou tajila?" zašeptal ponad její hlavu.
"Před Arem," vydechla jsem.
"Alice?"
Přikývla jsem.
Jeho tvář se zkroutila pochopením a bolestí. Byl tohle ten výraz, který jsem měla ve tváři když jsem si spojila Alicina vodítka?


Jakob tiše vrčel, tiché skřípění, nepřerušované téměř jako předení. Kožich měl naježený a jeho zuby obnažené.
Edward políbil Renesmee na čelo a obě její líce, pak ji zvedl Jakobovi na ramena. Míchala se mu nepokojně na zádech, snažíc se najít si místo s hrstí plnou jeho kůže, a sama snadno zapadla do hlubiny mezi jeho mohutné lopatky.
Jakob se obrátil ke mě, jeho výmluvné oči plné trápení, hřímající vrčení stále rostlo v jeho hrudi.
"Jsi jediný, komu v tomto múžem věřit," zamumlala jsem k němu. "Pokud bys ji tak moc nemiloval, nikdy bys to nesnesl. Já vím, že ji dokážeš ochránit, Jakobe. "
On znovu zakňoural, a sklonilhlavu, aby mi ji položil na rameno.
"Já vím," zašeptala jsem. "Já tebe taky, Jaku. Vždy budeš múj nejlepší přítel. "
A slza velikosti baseballového míčku se převalila pod jeho oko.
Edward sklonil hlavu proti stejnému ramenu kam vysadil Renesmee. "Sbohem, Jakobe, můj bratře ... můj synu."
Ostatní nevěnovali pozornost scéně loučení. Jejich oči byly zaměřené na tichý černý trojúhelník, ale mohla jsem říct, že poslouchali.
"Není tedy žádná naděje?" zašeptal Carlisle. V jeho hlase nebyl strach. Stačí odhodlání a souhlas.
"Absolutní naděje," zamumlala jsem zpět. Mohla by to být pravda, řekla jsem si sama pro sebe. "Já znám jenom svúj vlastní osud."
Edward vzal mou ruku. On věděl, že se jej to týká. Když jsem řekla můj osud, nebylo pochyb o tom, že jsem myslela nás dva. Byli jsme dvě poloviny celku.
Esmein dech chrčel za mnou. Šla kolem nás dotýkajíc se našich tváří jak nás míjela, došla ke Carlislovi a chytila ho za ruku.
Najednou jsme byli obklopeni šeptanými sbohem a miluji tě.
"Pokud to přežijem," šeptal Garrett Kate, "Pújdu za tebou kamkoliv, ženská."
"Teď mi to řekne," zamumlala.
Rosalie a Emmett se rychle, ale vášnivě políbili.
Tia něžně pohladila Benjaminovu tvář. Pousmál se vesele zpět, chytnouc ji za ruku a přiložíc si ji ke tváři.
Neviděla jsem všechny projevy lásky a bolesti. Byla jsem rozptýlena náhlým třepetáním tlaku zvenčí proti mému štítu. Nemohla jsem říct, odkud to přišlo, ale měla jsem pocit, jako by to byla zaměřeno na okraj naší skupiny, na Siobhan a Liam zvlášť. Nátlak neudělal škody a pak zmizel.


V němé tiché formaci radících se Starších nedošlo k žádné změně. Ale možná to byl nějaký signál který jsem promeškala.
"Připravte se," zašeptala jsem ostatním. "Začíná to."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama